Fear is reborn, nebo – li v českém překladu na oficiálních plakátech „Strach se vrátil“. To je motto nejnovějšího filmu, v kterém hlavní úlohu hraje maskovaný lovec mimozemského původu, který se vyžívá ve sběru trofejí. Po včerejší návštěvě kina jsem se rozhodl sepsat recenzi na film Predátoři a to nejen z důvodu, že ačkoliv předsudkům se film poměrně vydařil. Hnacím motorem pro mne v tomto případě byla skutečnost, kterou už ste možná taky zaregistrovali, že se čim dál více vrací žánr oldschool akcí alá 80 léta, který to však má v současnosti hodně těžké. Oldschool akcí alá 80. léta rozumějte hlavně jednoduchou stavbu příběhů o nabušenejch ranařích (dřív tuto pozici zastával výhradně všemocný Arnie nebo Sylvester Stallone – který se k ní nyní v podstatě vrací, viz. film Expendables, který má premiéru toto léto ), kteří měli obrovské bouchačky a pusu plnou hlášek, které jsou ve filmovém světě nesmrtelné a hlavně, kteří za sebou nechávali spoustu mrtvol. Původní film Predátor (1987) s Arnoldem Schwarzzenegerem v hlavní roli byl přesně tím a ničím jiným. A Predátoři přesně z tohoto původního filmu těží, různě ho variují a dokonce citují. Ale poďme si to rozebrat pěkně postupně.

Predátoři měl být původně třetí oficiální díl, který Robert Rodriguez (režisér Desperáda, nebo Grindhouse) na začátku 90. let napsal. Ale studio se po nízkých tržbách Predátora II rozhodlo třetí díl odložit. Místo toho za čas jak víte vznikl v nějaké duté hlavě nápad zkloubit filmy Vetřelců s Predátory a postavit tyhle dvě ikony proti sobě. Na poli počítačových her fajn nápad, ale do filmu? Taky to tak dopadlo, oba díly Aliens vs Predator dopadly katastrofálně a oběma ikonám udělaly spíš nálepku propadákových postav. Tato skutečnost zřejmě nějakého hlavouna v 20th Century Fox, který má nad stolem maketu přilby Predátora a s jeho kopím každý večer usíná přinutila s tím všeobecným názorem něco udělat a tak zavolali Roberta Rodrigueze. A Robert Rodriguez vsadil na jistotu.

Rodriguez obsadil post výkoného producenta (to je ten, co obchází plac a říká: „Tohle má být tady a tady, ve scénáři je tohle a tys řekl tohle a kam se sakra poděly všechny prachy?“) a za režiséra si vybral Nimroda Antala – maďarského režiséra, o kterém je známo, že to s temnou atmosférou umí a pro kýbl krve taky nejde daleko. Nutno teď podotknout, že ta volba byla velice dobrá. Ono celkové obsazení od režie, postav až po vynikající hudbu vyšlo skvěle. Robert Rodriguez na film dostal od studia zhruba 40 mega dolarů, což řadí film na Hollywoodské poměry do nízkorozpočťáků ( takže u nás by šlo o nejdražší film vůbec ). Hlavní roli dostal možná nejméně očekávaný herec ze všech a to držitel Oscara za Pianistu Adrian Brody, který kvůli této roli zřejmě trávil měsíce v posilovně a bylo to dobře. Jeho výkon držel Predátory v dialozích nad vodou a roli těžkého machra Royce obstál. Dále se ve filmu objeví Topher Grace (Venom ze třetího Spider-Mana), Danny Trejo (mexičan, který hraje mexičana s ohromnejma bouchačkama, v každym filmu který má pod palcem Rodriguez, takže i tady…jo a taky byl v reklamě na Mountfield ) a pozor Laurence Fishburne (Morpheus z Matrixu), který ve filmu hrál postavu původně napsanou pro Arnolda, ale jak víte Arnie guvernéruje, takže musel dlouhé natáčení odmítnout. Popravdě, když se poprvé objevil Fishburne, čekal jsem zda nevytáhne z kapes červenou a modrou pilulku. Nicméně se postaral o vítané oživení filmu, ikdyž ne na dlouho…zkrátka obsazení klaplo.

Příběhově je to jak už jsem naznačil o několik desítek řádků výše. Jednoduchý děj s odkazy na první díl Predátora, totálně ignorující díl druhý a absolutně ignorující sérii AVP (jen dobře). 7 největších drsňáků (lovců) naší planety + jeden doktor padají do džungle a těsně před dopadem se jim rozevře padák. Po krátké vzájemné přestřelce zjistí, že mezi sebou mají izraelskou sniperku, samuraje z yakuzy, amerického žoldáka, ruského vojáka s rotačákem, který sloužil v Čečensku, trestance, který byl odsuzen za masovou vraždu, popravčího ze Sierra Leone, mexičana z nějakého drogového kartelu a jakéhosi doktora. Po chvíli jim samosebou dojde, že tohle není naše planeta a že slouží jako tréning pro mladé Predátory, které vede jeden boss a že zrovna začala lovná sezóna. A tudíž jde podle očekávání o pomalou vyvražďovačku a neustálý útěk. Cestou narazí na přeživšího (Fishburne) Nolanda, který odolává Predátorům už sedm sezón a ten jim dá pár cenných rad. Víc o ději netřeba, já za sebe musím říct, že jsem hlavně díky konci z kina odcházel s blaženým výrazem, protože tam bylo nejvíce vidět to šikovné zkloubení klasiky a inovace, dojde i na souboj dvou Predátorů mezi sebou a to je skvělá podívaná pro každého, kdo má tuto postavu rád. Co se týče odkazů na první díl, tento film by se klidně mohl brát jako potencionální druhý díl, protože se tam přímo události z jedničky řeší. Krom toho, že se celý film odehrává v džungli a že se opět kácí stromy bezbolestnou (rozuměj rotačák) a u toho se děsně „fuckuje“ vám připomene původní film hlavně hudba. Hudba absolutně vychází ze soundtracku od Alana Silvestriho z roku 1987. Tentokrát jí však měl na starosti John Debney, který se pro mě začíná stávat velice schopným hudebním aranžérem, protože už jeho soundtrack k Iron Manovi 2 se mi velice líbil. To znamená, že jsem se spokojeně usmíval už od asi druhé minuty, kdy do záběru na hustou džungli začal hrát predátorův bubnový motiv.

Závěrem:
Film mi přišel vyloženě točený od fanoušků pro fanoušky. Nicméně ani člověk, který Predátora v životě neviděl by měl radost, pokud by se rozhodl přijít do kina, vypnout a bavit se. Faktem je totiž to, že v tomto filmu dějový přesah nenajdete, biť se o to možná chvíli snaží. Naopak pokud spíš upřednosňujete chytré filmy u kterých si rádi zapřemýšlíte, asi budete zklamáni. Nebudu tu nalhávat, že děj není předvídatelný…je. Ale konec snímku mě opravdu mile překvapil a ukázal, že tvůrci měli dostatek odvahy se pokusit vydat i jiným směrem, ikdyž měli mantinely poměrně blízko u sebe. Film Predátoři hodnotím jako milé překvapení a jako příjemný letní film.

75%

Klady:

- hraní na nostalgickou strunu v případě hlavních hrdinů, nasazení rotačáku hned v třetí minutě filmu
- hudba!!
- Souboj samuraje s Predátorem
- Obsazení, hlavně postava Adriena Brodyho
- Hlášky…např: „Die you uggly space mothefucker!“ – následuje bodání do   Predátora nožíkem.
- Závěrečný souboj

Zápory:
- dějová předvídatelnost
- občas zbytečné dialogy
- postava Nolanda (Laurence Fishburne) v podstatě zbytečná.
- Snaha o určitý dějový přesah a morální agitku vyšuměl do prázdna.

PS: Ano, konec je otevřený.
PS 2: Film za víkend utržil v USA 30 milionů dolarů, tudíž už je skoro zaplacený a provázejí ho dobré recenze. Nicméně nečekejte v tržbách druhého Avatara, tenhle snímek bude rád, když vyleze na 100 mega. Pokračování je asi jistá věc.